Category Archives: Články

Všeobecné bratrství je jediná cesta – bratr Alois z Taizé o tom, kde je Bůh v těchto dnech

Přinášíme překlad rozhovoru bratra Aloise, představeného ekumenické komunity Taizé, který týden po pařížských atentátech v listopadu 2015, poskytl deníku La Croix. Bratr Alois Loeser, narozený v Německu v roce 1954, je nám blízký mimo jiné původem svých rodičů v západočeských Sudetech, od 70. let, již jako člen komunity, se snažil navzdory železné oponě kontakt s našimi zeměmi „intenzivně udržovat“.

Rozhovor vedli Loup Besmond de Seneville a Gauthier Vaillant, La Croix, 20.11.2015, přeložil Vít Vaďura

 

 

 

 

Kde je Bůh v těchto dnech? Je těžké ho vidět uprostřed těchto dramat..

Už žalm si pokládá tuto otázku, kde je Bůh ? Bůh je tu, trpí s oběťmi. Na nás je, abychom o tom svědčili, posilovali důvěru, kterou nám dal Kristus a jíž zbořil přehrady mezi lidmi. Že Boha nevidíme v těchto dnech je možná proto, že násilnost událostí nám činí tuto důvěru obtížnou, a že se necháváme hypnotizovat strachem.

Strach je realita nás všech, to je pochopitelné. Ale absolutní bezpečí neexistuje. Bratrská solidarita, obnovení důvěry mezi lidmi, jsou jedinou cestou k míru. Přijde mi krásné v této souvislosti, že slovo «modlitba» se vynořilo spontánně, viděli jsme to na sociálních sítích s oním #prayforparis. Objevila se velká solidarita i smysl pro Boha, to dvojí ostatně souvisí, Bůh je láska, solidarita je toho odrazem.

 

Jak bojovat se strachem, jak nežít v podezřívavosti?

Přiznat svůj strach je první etapa. Jsme všichni v šoku. Vzdorovat strachu, to neznamená, že zmizí, ale že si ho budeme vědomi a nenecháme se jím paralyzovat. Bratrství je opravdu jedinou cestou, i když je křehká.

I Kristus byl zranitelný, nemůžeme být méně zranitelní než on. V něm čerpáme důvěru, která nás může nést v událostech, které nás přesahují a způsobují nám strach. Ježíš, i když ho jeho učedníci opustili, jim neodňal svojí důvěru. Nikoho neodsoudil.

 

Je násilnost naší doby výjimečná?

Musíme si připomínat, že barbarství vždy existovalo. V našich západních zemích se domníváme, že je navždy za námi, ale není tomu tak. Nesmíme dovolit, aby se odmítnutí druhého usadilo v našem srdci, protože to je semenem barbarství.

V situaci jako je tato, je vojenská odpověď možná nutná, ale není nikdy dostačující. To, co mě v těchto dnech zasáhlo, byla možnost pozorovat, že elán solidarity byl stejně spontánní jako strach. Lidé šli ke zraněným, přijali neznámé ve svých bytech. Je třeba se opřít o tuto skutečnost. Rozvinout naši solidaritu, to je důležité také a tím je potřeba doplnit tu silovou odpověď.

Jako křesťané tvoříme dohromady viditelnou církev, ale evangelium vytváří také společenství ještě širší: v srdci božím tvoří všichni lidé jedinou rodinu. Přijali jsme plně život v pluralitě této lidské rodiny? Bez toho nemůžeme aspirovat na všeobecné bratrství.

Když v Taizé přijímáme mladé různých horizontů, snažíme se jim umožnit udělat zkušenost s tímto všeobecným bratrstvím a chci zdůraznit jak moc mladá generace ve své naprosté většině usiluje o mír.

 

Co znamená « mít naději » v současném kontextu ? A, zvláště, jak odpouštět ? Mají k tomu křesťané nějaké zvláštní dispozice ?

Nejsme to my, kdo vytváříme naši naději, my jí dostáváme. Když se shromažďujeme, když se společně modlíme, dostáváme tuto naději, která je od Krista. S tápáním slabikujeme víru, jíž jsme obdrželi od věřících, kteří nás předcházeli. Ale cítíme, že nás dělá lidštějšími, že Duch svatý je vnitřní síla.

Brzy zahájíme Rok milosrdenství, milosrdenství je evangelní hodnotou a může se stát jednou z odpovědí na zkoušky, které teď prožíváme. Milosrdenství a soucit jsou sto neutralizovat spirálu násilí mezi lidmi. Naděje neznamená nic pasivního, ale volá nás k tomu, vyjít k druhým, ne se uzavřít. Mnozí křesťané dávají svůj život za smíření a za mír. Mnoho mučedníků vyzývalo k lásce a k odpuštění.

«Odpuštění» není v těchto dnech snadné slovo. Jsou situace, v nichž nemůžeme odpouštět. Ale můžeme vždycky svěřit Kristu ty,  kteří činí zlo, a říci jako on, když byl na Kříži : « Otče, odpusť jim, oni neví, co dělají. » Je zásadní, že v těchto chvílích se odvoláváme na Krista i na radost, která nemůže být zničena, protože každá lidská bytost je milována na věky. Toto je naše víra.

 

Jak je možné nadále představovat náboženství jako faktor smíření, když všechny tyto atentáty jsou páchány ve jménu Božím?

Je faktem, že ISIS se dovolává Božího jména k ospravedlnění svých zločinů, ale to nemá nic společného s opravdovým islámem, všichni naši muslimští přátelé nám to potvrzují. Jako křesťané se snažíme hledat,  jak je Bůh přítomen také v jiných náboženstvích. A společně s nimi musíme obhajovat názor, že je nemožné ospravedlňovat násilí ve jménu « jediného pravého Boha ».

 

Více se otevírat, to se nezdá úplně v této chvíli úplně přirozené…

V současnosti ubytováváme v Taizé sedm sudánských migrantů, kteří přišli z Calais. V sobotu u oběda nám sdělovali, jak moc je jim líto to co se stalo, a že odsuzují ty, kdo zneužívají islám k páchání tak otřesných věcí. Potom zazpívali modlitbu v arabštině. Myslím, že to je to, čeho je nám třeba: obyčejný kontakt s muslimy stačí k tomu, abychom změnili náš pohled.

Jestliže existují mladí, kteří se nechají obloudit těmi, kdo představují násilí jako životní projekt, pak mají náboženství odpovědnost ukázat, že bratrství je životním projektem, který nás dovede dál.

 

 

(rozhovor vedli Loup Besmond de Seneville a Gauthier Vaillant, La Croix, 20.11.2015, přel. Vít Vaďura)

 

 

http://www.la-croix.com/Religion/Actualite/Attentats-de-Paris-pour-Frere-Alois-la-fraternite-universelle-est-le-seul-chemin-d-avenir-2015-11-20-1382939

 

http://www.katyd.cz/rozhovory/bratr-alois-z-taize-chceme-byt-znamenim-nadeje-a-smireni.html

Všeobecné bratrství je jediná cesta – bratr Alois z Taizé o tom, kde je Bůh v těchto dnech was originally published on Dudnes.cz

Reklamy

Dobré zprávy od Dobříše – evangelium podle Karla Satoriy

Autor: Vít Vaďura

Rogallo booster retrieve
Rogallo booster retrieve (Photo credit: Wikipedia)

Mystika je umění vidět. Jde v ní o bojové umění nezbytné v utkání s profánnem. Mystika usvědčuje profánno ze lži. Ne, nic, absolutně nic není obyčejné, Bohem neobydlené. Je jenom tajemné, či lépe, tajemně zvoucí.“

 

V této občasné rubrice jsem již referoval o některých duchovně inspirativních postavách naší doby. Tentokrát bych se chtěl zastavit u hlasu, který se, pro mě poněkud nečekaně, ozval na vlnách nedělního Ranního slova na Vltavě, kde můj jmenovec, pan Vaďura, rozebírá týden co týden jednu pasáž z Bible s některým ze svých hostů.

Karel Satoria, katolický kněz, nyní působící na Dobříši, zaujme posluchače už svou dikcí – pamětníku se vybaví nezapomenutelná hovorová čeština Jiřího Reinsberga nebo Jana Konzala. Co mě ale zaujalo asi ještě víc, byl obsah toho co říkal a úhel, ze kterého přistupoval k výkladu daného novozákonního úryvku – „snažím se to číst jako radostnou zvěst“, komentoval např. jedno z tvrdých slov z Kázání na hoře. Zdůraznil, jako pro sebe klíčové, Ježíšovo slovo „přišel jsem, aby měli život, v hojnosti„, neopomněl zmínit Terezii z Avily, Heideggera a svůj oblíbený termín „hlubina“.

Z jakých pramenů se sbírala optimistická hledačská spiritualita Karla Satoriy (nar. 1953) se mi částečně ozřejmilo z knižního rozhovoru, který s ním vedl, a který „katalyzoval“, Marek Orko Vácha (Život je sacra zajímavej, Cesta, Brno, 2013). Mluví zde, mezi řečí, o své lehce potížistické povaze, která jej vedla k tomu se od školy, přes vojnu a seminář, až po pobyt v trapistickém klášteře, všetečně vyptávat, a trvat na odpovědích na otázky, jež mu leží na srdci, s určitou urputností. Čtenář se dozví, ale to opravdu en passant, že další částí jeho „nevyhraněné“ povahy je značná dávka extrovertnosti a touhy po dobrodružství. Létal na rogalu, skákal z mostu, do semináře šel víceméně proto, že to bylo proti komunistům, na konci osmdesátých let údajně pokračoval ve své pastorační činnosti i po pozbytí „státního souhlasu“, angažoval se za revoluce a po ní si vysloužil neoblibu mnohých spolubratrů jako agilní brněnský vikář (kněz při biskupství odpovědný mj. za personální přesuny ostatních kněží).

Co jej pak přivedlo okolo čtyřicítky do kláštera trapistů, benediktinských mnichů  přísnější   kontemplativní observance? Vysvětluje, že to byl určitý vnitřní hlas, který mu začal před třicátým rokem říkat, že možná v tom životním stylu aktivního, organizačně zdatného mladého kněze něco chybí. Čtenář se domýšlí, že jej vedl také jeho jistý romantismus a, přiznané, okouzlení z četby samizdatových vydání knih Thomase Mertona. Do kláštera ve francouzském Sept Fonts odchází v té době ze Satoriovy generace několik krajanů. On sám po deseti letech klášter opouští. Podílel se na založení dceřinného kláštera v Novém Dvoře v západních Čechách, odchází po konfliktu s představenými, a v určité desiluzi ze stavu kontemplativní praxe současných klášterů.

Ve své knize Karel Satoria nejen (velmi) vtipně a s milou přímočarostí glosuje svou dosavadní cestu, ale mluví také o svých inspiračních zdrojích – knězi Metoději Kotíkovi, který byl jeho farářem v období dospívání, a který citoval zpaměti celé pasáže Schulzova Kamene a bolesti a  pomohl k přesvědčení, že „Bůh se s námi nechce bavit o našich hříších“. Karel Satoria zmiňuje francouzského dominikána Labourdetta a Maurice Blondela – kteří pomohli vykrystalizovat spiritualitě „modlitby a činu“ vedle dalších učitelů monastické a západní mystické tradice.

Kniha je plná témat a odboček, mnoha zdařilých aforismů a anekdot, a to nás ještě její editor ujišťuje, že mnohé další byly během redakce proškrtány.

Moc se mi líbil „modlitební  návod“, který vychází z doporučení Tomáše Akvinského „nic nedělej, dovol jen své modlitební ctnosti, vrozené schopnosti své mysli, aby se rozvinula“. Nic nedělej, vyčkávej, a udržuj při tom pozornost, např. za pomoci fixace zraku a mysli na vhodné biblické slovo. Karel Satoria přirovnává vtipně své pokusy umožnit své mysli se povznést, k svým mladistvým pokusům s lítáním na rogalu, „přesněji běhal a padal jsem s Rogallovým křídlem“.

Kdy mě naposledy někdo takhle hezky povzbudil, že modlitební úsilí, ono dobývání se a tlučení na bránu má smysl, protože se mu lze postupně učit a protože může vést k naplnění naší touhy?

Dobré zprávy od Dobříše – evangelium podle Karla Satoriy was originally published on Dudnes.cz

Na ranní mši

Přinášíme duchovní črtu Ondřeje Tučka. Jsou věci, kterým neodolám ani vzdor svému dobrému vychování a náboženské víře. A tak když na mě ještě spícího cestou pro rohlíky zavolal otevřený Zverimex, v tu ránu jsem se přistihl vevnitř. Nejdřív očumuji obřího papouška, jehož opětovaný pohled se stěží dá nazvat shovívavým. Pak šmrdolení křečíků džungarských a jiného…

Na ranní mši was originally published on Dudnes.cz

O životě v Luhansku: ceny mnohem vyšší než v Kyjevě, problémy s léky a neefektivní systém propustek

        Jekatěrina, rezidentem Luhansk, vypráví v pořadu Savika Šustera Šuster LIVE o každodenním životě v Luhansku: ceny jsou mnohem vyšší než v Kyjevě, problémy s drogami a neefektivní systém propustek. Po několika minutách je přerušena výkřikem z publika o “vatě”, čím jsou myšleni “hloupí” obyvatelé (nejen) východu Ukrajinu, kteří nesouhlasí s linií ukrajinského establishmentu.…

O životě v Luhansku: ceny mnohem vyšší než v Kyjevě, problémy s léky a neefektivní systém propustek was originally published on Dudnes.cz

Jsem upír, který vysává energii – rozhovor nově zvoleného polského prezidenta pro Plus Minus-rp.pl

Zdroj: Jestem energetycznym wampirem

Plus Minus: Kdo jste, pane Dudo?
Polski: Andrzej Duda - podsekretarz stanu w Ka...
Polski: Andrzej Duda – podsekretarz stanu w Kancelarii Prezydenta RP. (Photo credit: Wikipedia)

Nově zvolený prezident a nemůžu si na to zvyknout.

Nedochází vám to? Kaczynskému konečně také ne.

Pracoval jsem na tom tvrdě, měl jsem v průměru dvě schůzky denně, takže chápu, jak se to stalo, ale je těžké si zvyknout na novou roli.

Kdy jste si pomyslel, že můžete vyhrát?

Od začátku jsem si myslel, že mohu vyhrát, bez toho bych nebyl schopen vést takovou kampaň, ale před třemi týdny, kdy byly oznámeny výsledky prvního kola, jsem si uvědomil, že vítězství je na dosah ruky.

Byl jste si jistý?

Ne, ještě ve volební neděli jsem si nebyl jistý. Nejen na Twitteru, ale distávaly se ke mně i úniky z průzkumu exit poll. A ve 14.00 moje převaha z poledne klesla na 51,5 : 48,5.

Tehdy jsem myslel, že přece jen prohrajete.

Také jsem měl slabou chvíli. Ale nemluvíme o politice, protože i tak vám nemohu nic říct.

První rozhodnutí bude stavba památníku smolenské tragédii?

Všichni asi vědí, jak důležitý pro mě Smolensk byl, jak jsem prožíval tuto katastrofu, ale teď mám být prezidentem, a ne kurátorem neexistujícího muzea.

A stavitelem památníku?

Vždy jsem říkal, že památník by měl stát na Krakovském předměstí (Krakowskie Przedmieście – ulice v centru Varšavy – pozn. překl.), tam, kde se shromažďovaly tisíce lidí. To Poláci pro něj takto vybrali místo.

Památkáři s tím nesouhlasí. Ani se světelným památníkem.

Proto o tom bude v klidu mluvit, možná bude třeba vypsat soutěž , přece o tom nebudu sám rozhodovat. Ale podniknu v této věci kroky, protože si myslím, že ten pomník by měl konečně stát, a to na důstojném místě.

Varšavý magistrát vybral jiné umístění.

Ale co má to místo do činění s tragédii ve Smolensku? Nic. To před prezidentským palácem se shromažďovali lidé.

OK, ale jaké bude vaše funkční období?

Bude to prezidentství dodržených slibů. Mluvil jsem o budování společenství a nejupřímněji ze všech na světě věřím, že prezident má sloužit národu, naslouchat lidem. Ke mně se bude snadno dát přijít, přijmu každou reprezentativní sociální skupinu, Prezidentský palác bude otevřený.

Ano, přátelé budou chodit na kávu.

Přijdou lidé s iniciativou, tak je přijmu a nanejvýš s nimi nebudu souhlasit.

Přijdou gayové s návrhem na manželství homosexuálů a co?

Setkám se s nimi a upřímně si promluvíme. Sednu si s nimi k jednomu stolu, protože oni jsou lidé jako já a zaslouží si respekt.

Wow!

Co “wow!”, co vás tak udivuje?

Předseda PiS chce mluvit s homosexuály? To je malá revoluce. “Gays for Duda,” neboli gayové, kteří vás podporují, budou nadšeni.

Nejsem si jistý, protože já jim řeknu upřímně, že nesouhlasím s manželstvími osob stejného pohlaví, ani nevidím žádný důvod legalizovat registrované partnerství. Ale chci ulehčovat život všem občanům a na jejich orientaci nezáleží.

Tak co byste byl ochoten akceptovat?

Hm … (ticho)

Jste na vážkách?

Myslím, že by bylo možné uznat postavení osoby blízké, která by se mohla třeba poptat v nemocnici na zdravotní stav nebo přijímat korespondenci. A to se netýká jen homosexuálů. Jsou přece starší lidé, osamělí, bez rodiny, které ale mají přátele, pečovatele, kteří jsou jim nejbližší. Těm by bylo potřeba ulehčit život.

Utíkáte mi.

Neutíkám, mluvím o tom, co jsem ochoten akceptovat. Pokud by postavení osoby blízké měli využít také gayové, tak proč ne. Nezajímá mně soukromý život občanů.

Máte homosexuální přátele?

Znám takové lidi a jsou pro mě prostě lidmi. Na jejich orientaci mi nezáleží.

Mohli by pracovat ve vaší kanceláři?

Patrně si nepředstavujete, že se budu ptát lidí, které chci zaměstnat, s kým a jak žijí? Prověřím kvalifikaci, odbornost, ale nebudu se ptát na sexuální orientaci. Samozřejmě, neumím si představit, že by mi někdo polonahý pochodoval po kanceláři, ale překračování norem chování je nechutné bez ohledu na orientaci. Soukromý život mých kolegů zůstane jejich soukromým životem.

Pokračování překladu bude následovat

Jsem upír, který vysává energii – rozhovor nově zvoleného polského prezidenta pro Plus Minus-rp.pl was originally published on Dudnes.cz

V Moskvě na Moskvoreckém mostě zastřelen čtyřmi střelami do zad opoziční politik Boris Němcov

Na fotografiích z místa činu vidíme v pozadí chrám Vasila Blaženého a stěny Kremlu jsou vzdáleny několik desítek metrů. Podle informací bulvárního LifeNews Němcovovou společnicí na “poslední cestě” byla občanka Ukrajiny, 23tiletá modelka Anna Durickaja. Znalci místa poukazují na to, že oblast je plná kamer a vražda musí být natočena.
Informace jistě nyní “potěkut rekoj”, začnou proudit jako řeka – a pokud ne informace k věci, jistě plno spekulací, názorů, vzpomínek, analýz. Česko a celý svět se dozvíme, kdo to Boris Němcov byl a jakou roli hrál v ruské politice. Na prvního března, čili na neděli pozítří byl plánován meeting v Marjinu, který by teď někteří rádii viděli na Rudém náměstí. Boris Němcov bývá popisován jako playboy, člověk jistě charismatický (mimo jiné bývalý gubernator Nižního Novgorodu), jako jedne z mála politiků ve skutečném smyslu tohoto slova, a zároveň bývá vnímán jako jeden čelních představitelů jalové ruské opozice. Uvidíme, jak se k situaci postaví Vladimir Putin. Medvěděv již vyjádřil své politování a víru v dopadení vrahů.

Malá sbírka materiálů k tématu:

 

(function(d, s, id) { var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0]; if (d.getElementById(id)) return; js = d.createElement(s); js.id = id; js.src = „//connect.facebook.net/hu_HU/all.js#xfbml=1“; fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);}(document, ‚script‘, ‚facebook-jssdk‘));

 


!function(d,s,id){var js,fjs=d.getElementsByTagName(s)[0],p=/^http:/.test(d.location)?’http‘:’https‘;if(!d.getElementById(id)){js=d.createElement(s);js.id=id;js.src=p+“://platform.twitter.com/widgets.js“;fjs.parentNode.insertBefore(js,fjs);}}(document,“script“,“twitter-wjs“);
Sledujte nástěnku Boris Němcov uživatele Libor na Pinterestu.

V Moskvě na Moskvoreckém mostě zastřelen čtyřmi střelami do zad opoziční politik Boris Němcov was originally published on Dudnes

Charlie Hebdo – zelené číslo “Tout est pardonné” a sbírka starších vtipů

 
 
 

Některé vtipy z tohoto čísla s překladem:

– Měli bychom ty lidi od Charlie Hebdo nechat být. – Jinak budou považovaní za mučedníky a jednou v ráji nám ti hajzli opíchaj všechny pany!

 
 
 

Překlad prostředního vtipu Erasmus:
První obrázek:
Nic do Sýrie? To je v pořádku, unesu letadlo…
Druhý obrázek:
Nenos to už! Budeš mít nadměrné zavazadlo!
Třetí:
Vy jste byli na terminálu v 93?… Čistit hajzly!
(finále vtipu asi závisí na znalosti reálií, budu rád, když mi to v komentářích někdo vysvětlí/opraví).
To jako jak, islamististická buňka? (buňka a cela zní francouzsky stejně)

Follow Libor Zajíček’s board Charlie Hebdo on Pinterest.

 

 

 

Vtipy ze starších čísel:

 

Ohrožují Francii. Islámský stát. Sarkózský stát.

Charlie Hebdo – zelené číslo “Tout est pardonné” a sbírka starších vtipů was originally published on Dudnes