Tag Archives: zloty

Polské drobné

Polská měna je, jak známo, złoty. Ten se dělí na sto grošů a groš opravdu jako mince existuje. Do peněžky se vám ale dostanou i mince v nominální hodnotě 2, 5, 10, 20 a 50 złotých. Při současném kursu (srpen 2012) asi šesti korun za korunu tedy máme, pro lepší představu, mince v hodnotě 0,06 haléřů – 1 groš, 0,12 haléřů (tj. víceméně náš bývalý desetník) – 2 groše, O,3 haléřů (“třicetník”) – 5 grošů, 0,6 haléřů – deset grošů, koruna dvacet – 20 grošů, tři koruny – padesát grošů. Dále existují mince v hodnotách 1, 2 a 5 złotých.

Osobně mi tento “bilon” (mince, drobné) moc radost nedělá. Čechách se zrušení padesátníku neobešlo bez diskuzí a proto bych odhadoval, že ani tady (tj. v Polsku, kde právě jsem) by to nebyla čistě technická otázka. Na studie na téma optimalizace oběživa z hlediska jeho ohrožení oděvů a estetického vzhledu obyvatel příliš těžkými peněženkami (padají kalhoty, trhají se kapsy, kabelky těžknou) jsem zatím nenarazil, ale dá se očekávat, že rozumného kompromisu je záhodno dosáhnout. Z vlastní zkušenosti mohu srovnat “monetární” prožitky i ze zemí jako Německo (euro), Velká Británie (libra) a samozřejmě Česko, a musím říct, že nejlépe mi v tomto ohledu bylo v Německu. Je třeba ale říct, že hodně závisí na cenách, které tam nešly do extrémů typu 1, 65 či dokonce 2, 89, čili plného využívání desetiných míst, jak je tomu v Polsku To potom vytváří peněženku naditou drobáky a u slabších povah nechuť nakupovat a chuť peníze prostě vyhodit. Jistě, lze nechávat dýško, ale nevím, hodí-li se ve výši 23 grošů.

Jaké jsou ceny v jiných zemích eurozóny, nevím. Na takovém Slovensku by nějaké to šílenství na druhých desetinných místech taky očekával.

V Německu je také ve větší míře možné platit kartou, což “kov” (a “papír”) úplně eliminuje. To v Anglii taky, ale tam zase mince budí dojem, že čím menší nominální hodnotu mají, tím jsou větší. 1 libra je zase zbytečně tlustá a tedy těžká. Na Británii se ovšem nemůžeme zlobit, tam mají tradici a kilogram kovu v kapse se s takovou nese tak nějak lehčeji. Taky tam mají automaty, které za okurkovou sklenici plnou pennies člověku dají kupón, který se dá v příslušném supermarketu utratit. V Polsku prý takovou službu rádi provedou sklepikarze, prodávající/vlastníci malých obchůdků – sklepików. Je otázkou, zda situace, kdy obyvatelstvo má doma sklenice drobných (pamatuju to i ze svého dětství v ČSSR na přelomu 70-tých a 80-tých let) není signálem k mincovní reformě. Ale kdo jsem já, abych cizím radil.

Zdroj: moje stránky čistě k polštině a Polsku http://polstina.wordpress.com/2012/08/04/polske-drobne/

Reklamy